Řeč rozhodně nebude o dědickém řízení, podíváme se na to, jak na nás naši rodiče a zkušenosti z dětství obecně působí, pak si možná budete moci na tuto otázku sami odpovědět.
Geny nebo zkušenosti, rodiče jsou stejně hlavní „viníci“ toho kým jsme
Nezáleží na tom, zda se přikláníte k teorii genetické dědičnosti nebo se domníváte, že hlavní roly v tom, kým jsme, sehrávají naše zkušenosti. V obou případech jsou totiž naši rodiče klíčovým prvkem. Jsou to první lidé v životě, které více poznáme, kteří nás formují, kteří nám dávají hranice a jsou našimi průvodci v tomto světě. Kdo jiný by na nás mohl mít větší vliv?
Celé je to jen hra s čísly
Většina rodičů si samozřejmě tuto svou důležitou roly uvědomuje. Snaží se být nejen dobří, ale co možná nejlepší, avšak také jsou to jen lidi, kteří dělají chyby. A jak asi všichni víme, žádný univerzální návod na to, jak tuto veledůležitou profesy vykonávat zatím nikdo nevymyslel. Je to spíš o hledání individuálního vhodného poměru mezi benevolencí a přísností. Obojí je totiž v extrémní situaci hotové peklo, naproti tomu dobrý poměr může zajistit hezké dětství a dobrou budoucnost.
Život v úplné relativně šťastné rodině je dnes výhra v loterii
Je to smutné, ale je to pravda. Kolik z nás vyrůstá v rodině s oběma rodiči, kde ani jeden z rodičů není nějak vážně psychicky nevyrovnaný alkoholik, hazardér, násilník nebo alespoň nezahýbá tomu druhému? Kde hádky nejsou denní chleba? Prototyp šťastné rodiny se dnes stává stále větším luxusem. Avšak jak se máme naučit lásku dávat, když jsme neměli možnost ani ji přijímat?
Jaký budete rodič, jak budete své dítě vychovávat?
Pokud jste ještě ve věku, kdy se na rodičovství teprve chystáte, zkuste se nad těmito otázkami zamyslet a klidně si napište pár bodů, které vás napadnou. Na co se ve výchově zaměříte a čemu se naopak vyvarujete? Většina lidí se zkrátka jen snaží vyvarovat tomu, co jim samotným vadilo na výchově rodičů. Pokud například jim rodiče nakazovali, s kým se smí a nesmí přátelit, snažili se je moc ovládat, či na ně měli vysoké nároky a jim to v dětství vadilo, snaží se pak nedělat svému dítěti to samé. Jenže v takových případech jsme pak tak zaslepeni touhou nebýt jako naši rodiče, že se buď přehoupneme do druhého nebezpečného extrému anebo přijdeme na to, že jsme úplně stejní.
Jak tedy k výchově přistoupit?
Ani já se bohužel nevytasím s kouzelným poměrem, který z vás udělá super mámu či tátu. Jednu radu vám však dát mohu: vyrovnejte se svou minulostí. Není to nic jednoduché a je to spíš životní úkol, než otázka jednoho odpoledne, ale jinak to nejde. Člověk nemůže být dle mého názoru opravdu dobrým rodičem, když si sebou táhne kouli plnou zklamání a ukřivdění z minulosti a každý den s ní svádí svůj marný boj. Každá zkušenost ta dobrá i zlá nás může posunout dále, když ji přijmeme tím správným způsobem, nenechte tedy svou kouli, aby vás brzdila, aby vás táhla ke dnu, najděte v sobě sílu a odpoutejte se od ní.
