Tak jako je zvykem při každé návštěvě cizí země přivést nějakou památku sobě nebo blízkým, tak ani Turecko jistě nebude výjimkou z tohoto pravidla. V této zemi se k radosti z nakupování přidává ovšem ještě jeden podstatný bonus ve formě nezvyklé atmosféry Tureckých bazarů a tržišť, jež vám z poněkud rutinní přesto však zábavné praktiky, kterou nakupování je, udělá nezapomenutelný zážitek. Pojďme se tedy ponořit do kalné atmosféry Tureckého trhu, kde smluvní cena tak jak je chápána středoevropanem, získává naprosto jiné dimenze.
Města, kde je radost nakupovat
Země v jejímž charakteru je vepsána složitá poloha na pomezí Evropy a Asie má dvě hlavní brány, jimiž proudí velké množství turistů. Evropanovi se zpravidla dostává pompézního přivítání největší Evropskou metropolí, Istanbulem. Pro cestovatele z odlehlejších koutů světa se zase cesta do země otevírá prostřednictvím letiště v Ankaře. Obě města ovšem spojuje neopakovatelná atmosféra, harmonicky tříštící západní korektnost kořením východní touhy po nekonečném smlouvání. Návštěvníkovi se tak dostává zcela ojedinělého zážitku, kde nejen artikl, o nějž má zájem, ale i forma nákupu budou po dlouhou dobu suvenýrem.
Na druhou stranu je nutné uznat, že bazary a trhy, které může turista v Istanbulu či Ankaře navštívit jsou do značné míry ochuzeny o jedinečnost a svébytnost, jelikož obchod je tu více atrakcí než pravým zápolením o zítřejší budoucnost. Romantická osobnost, prahnoucí po zážitku z druhého břehu řeky obchodu pod volným nebem, by pravděpodobně nebyla tolik okouzlena nejznámějšími Istambulskými a Ankarskými bazary. Není ovšem třeba ihned házet
flintu do žita. V Turecku se ještě pár opravdu tradičních trhů zachovalo, navzdory všeprostupující globalizaci a jasnému byť poněkud klikatému směřování země do Evropských struktur. Opravdu tradičních bazarů je více, příkladem za všechny může být bazar ve městě Kars, nacházející se ve Východní Anatolii.
Příklady
Asi největším a zároveň nejznámějším bazarem Turecka je Egyptský bazar v Istambulu. Po nenáročném stoupání z centra města se před návštěvníkem objevuje opravdu velkolepý pohled, který by středoevropan, pokud by rovnou neoněměl, označil slovem nejčastěji používaným ve smyslu veřejného domu. Turecký pop, ne nepodobný balkánskému pojetí tohoto hudebního žánru, ovšem s výraznými orientálními prvky, se mísí s agilním vykřikováním nabídky a ceny. K akustickému vjemu se přidává vůně kombinující kebab s kořením a různými zvířecími pachy, lidský pot nevyjímaje. Celkový zážitek je potom dokreslen nepřeberným množstvím zboží všemožného druhu a provenience.
Odvážlivec, který se osmělí a projeví zájem o libovolné zboží by si měl být vědom několika podstatných věcí. Za prvé, je urážkou obchodníka, když kupující akceptuje první navrženou cenu. Jednak je zpravidla třikrát vyšší než konečná, ale zároveň nesmlouvat znamená v Turecku nežít. Za druhé je důležité si na nákup udělat čas. Cena se do své konečné podoby dostává společně s tím, jak v šálku ubývá káva, jíž vás prodávající obdarovává. Konečně posledním pravidlem je neobávat se komunikovat, přesto že s obchodníkem nesdílíte společný jazyk. Zlaté pravidlo, že nejen ústy lze komunikovat, získává na Tureckém bazaru na ryzosti.
Z podobného šálku turecké kávy se může návštěvník napít i v Ankaře, třebaže bude ještě trochu více kořeněný Asií. Doporučit lze například krytý bazar, který denně navštíví na půl milionu obchoduchtivých lidí.
