Městečko Bečići leží na Budvanské riviéře v těsné blízkosti jejího oficiálního centra – Budvy. Na rozdíl od ní se sice nemůže chlubit charakterem v zásadě historického města, což však v očích mnoha návštěvníků poměrně úspěšně vyvažuje jedinečné kouzlo zdejšího pobřeží. To je oceňováno již od počátků dnešní podoby přímořské turistiky v této oblasti: už ve třicátých letech 20. století byla nejvyhledávanější pláž v Bečići prohlášena za vůbec nejkrásnější Jadranskou pláž. Pro někoho možná trochu úsměvně tento triumf ilustrovala také skutečnost, že v roce 1936 s sebou zástupci města na turistický veletrh v Paříži přivezli vzorky zdejšího písku, který po důkladných testech získal hlavní cenu.
Kromě této události se v minulosti o Bečići mluvilo ještě v jiné souvislosti. V dobách existence východního bloku bylo Bečići známé coby místo, kde si s oblibou stavěli své honosné rekreační objekty nejvýznamnější političtí představitelé. Mít chatu nebo raději rovnou vilu v blízkosti Bečićského pobřeží bylo známkou úspěchu a vysokého postavení. Dovolená v Bečići znamenala skutečný pojem. Na této vlně zájmu o oblast se v této době částečně svezli i čechoslováci – před listopadem 1989 zde jeden z hotelů podléhal správě ROH.
Za dnešní obdobu zmíněného pařížského ocenění můžeme považovat prestižní Modrou vlajku. A právě jí bylo v Bečići a okolí vyznamenáno hned několik míst. Nejvýznamnější z nich – pláže nesoucí jména Černohorská královna a Sveti Toma – přitom na rozdíl od běžných představ, v nichž hledáme nejpůsobivější místa co nejdál od civilizace, leží přímo na hlavní Bečićské pláži. Získat Modrou vlajku v žádném případě není formalitou, drží-li ji proto dnes i v Bečići, znamená to pro každého potenciálního návštěvníka jistotu, že zdejší pobřeží skutečně má své kvality. Dívat se proto na Bečići s obavami pramenícími ze skutečnosti, že šlo o chloubu normalizační rekreace u moře, by bylo jasnou chybou. Bečići nejsou Nové Mlýny ani Lipno, přestože mnoho místních budov vzniklo ve stejné době a s podobnými ambicemi.
Vlastní zástavba městečka Bečići se rozprostírá podél hlavní písečné pláže, jejíž délka činí bezmála dva kilometry. Mezi touto pláží a místy kudy vede jadranská magistrála se potom rozkládá několik hlavních hotelových komplexů, které jejich návštěvníkům poskytují veškeré myslitelné služby, stejně jako mnoho drobných kaváren, barů a stylových restaurací.
Západní část hlavní Bečićské pláže je vyhledávaným cílem vyznavačů vodních sportů, z nichž zde obvykle nejsilnější zastoupení mají příznivci vodního lyžování, pro něž zde kvůli vzrůstající popularitě této kratochvíle bylo zřízeno odpovídající zázemí. Octnete-li se proto v Bečići s tím, že více než cokoliv jiného u moře hledáte klid, raději se těmto západním úsekům vyhněte. Důležitým místem je zde také přímořská promenáda spojující Bečići s Budvou, přičemž tuto čtyřkilometrovou vzdálenost můžete zdolat bud´po svých, anebo využít služeb turistického vláčku, který je zde vypravován po celé období turistické sezóny.
Kromě mnoha možností jak v Bečići vést plážový život se vším, co k němu patří, jsou zde obvyklou součástí dovolené také výlety do přilehlého letoviska Sveti Stefan. To leží na drobném, v zásadě skalnatém poloostrově, a je místem, kde se v minulosti rozkládala ryze rybářská vesnice. Ta byla založena v 15. století místním šlechtickým rodem Paštrovićů, zajímavým na ní přitom byl zejména fakt, že v té době šlechtě sloužila jako útočiště v neklidných časech – každá rodina zde vlastnila svůj dům, v němž měla připravené dostatečné zásoby proviantu pro bezpečné přežití. V polovině 20. století, kdy Sveti Stefan již měl nejlepší léta za sebou potom byla osada přebudována na skutečně luxusní hotelový komplex, kterým je dodnes (ti kdo zde nejsou ubytovaní musí za vstup na poloostrov platit). Sveti Stefan proto v současnosti vyhledávají zejména exkluzivní hosté z řad bohatých a mocných. Láká je sem především skutečnost, že většina apartmánů zajišťuje naprosté soukromí: člověk si zde zpravidla pronajme celý domek s vlastní zahradou a často i soukromým přístupem k moři.
