Černá Hora po dlouhá desetiletí patřila ke klasickým místům, kam se v letních měsících rok co rok uchylovali tisíce turistů z celé Evropy, aby se zde potěšili silnou kombinací přívětivého moře a vysokých hor. Spolu s rozhořením Balkánského válečného konfliktu počátkem 90. let nicméně došlo k útlumu zájmu o tuto oblast, který poměrně dlouho přetrvával i poté, co se Černá Hora opět stala bezpečným a klidným regionem. Což je i není škoda. Vzhledem k tomu, že dodnes Černá Hora není místem, o kterém by jako o cíli pro ideální dovolenou snily celé rodiny, většina země neztratila onen nádech zapomenutého kraje, který je pro ni po léta typický, a který sem spolu s fascinující přírodou stále láká ty, kdo již měli to štěstí zem navštívit. A právě proto se o Černé Hoře někdy mluví jako o „Skryté perle Jadranu“. Pojďme se nyní blíže podívat na některá z jejích turisticky nejatraktivnějších míst.
Boka Kotorská
Boka Kotorská je jméno jedné z hlavních dominant celé země, právě fotografie tohoto obřího zálivu ležícího v severní části černohorského pobřeží často najdete v prospektech cestovních agentur, kde ilustrují malebný ráz této části Jadranu. Na mnoha cestovatelských portálech se také dočtete, že patří mezi nejkrásnější zálivy světa. Je to jedno z těch míst, kde se v květu můžete ráno vykoupat v moři, a potom jít lyžovat.
Boka Kotorská je tvořena čtyřmi drobnějšími úžinami, jejichž břehy mají společně více než sto kilometrů. Prakticky ze všech stran ji obklopují vysoké skalní stěny, které se odráží v hlubokých sytě modrých vodách Jaderského moře. Jedinečný charakter Boky Kotorské kromě hor utváří také sedm ostrovů – Sveti Marko, Mamula, Gospa od Skrpjela, Sveti Djordje, Milosrdja, Ostrvo cveca a nejmenší Mala Gospa. Boka Kotorská je kromě jejích přírodních útvarů zajímavá také pokud jde o zdejší osídlení, které trvá již půl třetího tisíciletí. Mnoho z podob, jež zde v minulosti nabývalo si je možné prohlédnout i dnes – řetěz měst lemujících její pobřeží je bohatý na historické stavby, z nichž za zřejmě největší klenot můžeme prohlásit město Kotor.
Skadarské jezero
Největší jezero na Balkáně, důležité útočiště vodních ptáků – největší ptačí rezervace v Evropě, Národní park s pelikánem ve znaku. Plocha Skadarského jezera se rozkládá v jižní části země, na hranicích Černé Hory a Albánie, v blízkosti Jaderského moře, od nějž je odděluje hřbet Rumija. Často je proto návštěva Skadarského jezera součástí jednodenních výletů, kdy den začnete v některém z pobřežních letovisek, a v poledne už obědváte u jezera.
To má průměrnou hloubku zhruba 6 metrů, na některých místech ležících pod úrovní mořské hladiny ale může činit až desetkrát tolik. Takovým místům se zde potom říká „oka“. Návštěva pobřeží jezera, plného nejhrůznějších výběžků a tzv. Goricas, drobných ostrůvků pokrytých divokými granátovníky a břečťanem, bezpochyby patří k nejsilnějším zážitkům, které země příchozím nabízí. Silný dojem, který ve vás zdejší příroda stejně jako samotný výhled na vody Skadarského jezera zanechá, potom jenom podtrhne prohlídka množství památek, které jsou součástí měst a vesnic jež jezero obklopují. Určitě se vyplatí navštívit například Skadar, albánské město ležící na jeho jihovýchodním břehu.
Národní park Durmitor
Durmitorský masiv, horská oblast na severu Černé Hory, byla díky zdejší netknuté přírodě prohlášena již roku 1952 za národní park. Ten pokrývá jak vlastní pohoří s kouzelnými kaňony řek Tara, Susica a Draga, tak i široké údolí řeky Komarnica. Celá oblast tak svým návštěvníkům skýtá mnoho vyhlídek na nesčetné vrcholky hor, stejně jako různě velká ledovcová jezera obklopená hustými, stálezelenými pralesy.
Dokladem působivosti Národního parku Durmitor je také skutečnost, že zmíněné skály obklopující tok řeky Tara tvoří druhý největší kaňon na světě, po slavném kaňonu řeky Colorado. Na rozdíl od něj jsou zde ale břehy řeky plné bujné vegetace, pozornost si zde zaslouží zejména háje černých borovic, jejichž stáří se odhaduje na více než čtyři sta let.
