Cukrovka (neboli diabetes mellitus) je chronické onemocnění poruchy metabolismu sacharidů. Při cukrovce tak dochází ke zvýšené hladině cukru v krvi. Existují dva základní typy cukrovky – cukrovka (diabetes) I. typu, která se obvykle objevuje před třicátým rokem života a trpí jí přibližně deset procent diabetiků a cukrovka (diabetes) II. typu, které se objevuje ve středním a vyšším věku a trpí jí přibližně 85 procent diabetiků.
Příčiny vzniku cukrovky
Příčiny vzniku jsou u obou typů odlišné. U cukrovky I. typu jsou ničeny B buňky slinivky břišní vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu v krvi. Tento autonomní proces ničení je dán v genetické informaci diabetika. Jeho tělo tak vytváří autoprotilátky proti vlastním buňkám.
U cukrovky II. typu slinivka sice produkuje dostatek inzulinu, avšak tělo tento inzulin nedokáže využívat. Příčinou vzniku tohoto typu cukrovky bývá často obezita, nedostatečný pohyb, špatná životospráva a genetický faktor.
Kromě dvou zmíněných typů existuje ještě tzv. gestační diabetes (těhotenský diabetes) a další specifické typy. Gestační diabetes se vyskytuje zhruba u 3-5 procent žen, a to především u žen obézních nebo u těch, které mají pro diabetes genetické dispozice. Během těhotenství totiž kolísá hladina glykemie v závislosti na těhotenských hormonech. Někdy nestačí slinivka břišní pokrýt zvýšenou potřebu inzulinu, který má udržovat stálou hladinu cukru v krvi. Zvýšená glukóza tak prostupuje placentou k plodu, který reaguje tvorbou většího množství inzulinu. Přemíra glukózy a inzulinu se u plodu projeví vznikem tzv. diabetické fetopatie. Mezi její příznaky patří mimo jiné i vyšší porodní hmotnost. Novorozenec je ohrožen hypoglykemií a novorozeneckou žloutenkou. Po porodu ve většině případů gestační diabetes vymizí.
Vyskytuje se také onemocnění diabetes insipidus, což ovšem není typ cukrovky, nýbrž porucha vylučování hormonu, který reguluje tvorbu moči, což poté vede k nadměrnému vylučování.
Příznaky cukrovky
Oba typy cukrovky mají podobné příznaky, mezi které patří například nadměrná žízeň, časté močení, pocit únavy a slabosti, bezdůvodný úbytek váhy, špatné hojení oděrek a ran, rozmazané vidění, snížení citlivosti a brnění v končetinách. Tělo diabetika trpí nedostatkem energie, kterou si zdravé tělo vytvoří rozpouštěním tuků.
Přítomnost glukózy v krvi nazýváme glykémie. Pokud dojde ke zvýšenému množství glukózy, dojde k tzv. hyperglykémii. Pokud dojde naopak ke snížení hladiny glukózy, jde o tzv. hypoglykémii.
Léčba cukrovky
Léčba cukrovky I. typu spočívá v celoživotním dodávání inzulinu, který umožní glukóze v krvi dostat se do buněk. Tam je štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Pacient musí dodržovat správnou životosprávu.
Léčba cukrovky II. typu spočívá v užívání antidiabetik, které zapříčiní vyšší citlivost k inzulinu. Pacient musí dodržovat správnou životosprávu, v případě potřeby snížit tělesnou hmotnost a do svého denního režimu zařadit pravidelné pohybové aktivity.
Inzulin se do těla vpravuje pomocí inzulinových per nebo inzulinových pump. Hladinu cukru v krvi si pacient kontroluje pomocí tzv. glukometru.
Pokud je cukrovka včas objevena a léčena a pacient dodržuje léčbu a další doporučení, pak je schopen vést plnohodnotný život bez větších omezení. Pokud naopak léčbu podcení, může dojít ke vzniku dalších závažných onemocnění a následným vážným komplikacím.
Komplikace
Mezi akutní komplikace cukrovky neboli diabetu (AKD) se řadí hypoglykemie a hyperglykemie a cílem léčby je předcházení, případně rychlé řešení těchto situací.
Mohou však vzniknout i pozdní komplikace diabetu (PKD), mezi které patří např. diabetická nefropatie (poškození cév, které obalují glomeruly ledvin), diabetická retinopatie (poškození cév, které vyživují oční sítnici), diabetická neuropatie (poškození funkce nervů), syndrom diabetické nohy a další.
