Určitě každý z nás někdy přemýšlel o tom, že by si půjčil nějaké finanční prostředky na pořízení nové chladničky, telefonu či s rodinou strávil příjemnou dovolenou. Mnozí z nás k tomuto kroku přistoupili a těší se z pěkně vychlazeného nápoje, po náročném dni v práci relaxují u oblíbeného televizního pořadu anebo odjeli na čtrnáct dní odpočívat do slunečného a jódem nasyceného přímořského letoviska.
Je to ovšem správné řešení? Je dobré zatěžovat svůj nebo rodinný rozpočet spotřebitelskými úvěry, leasingy, hypotékami a dalšími úvěry, které je možné v dnešním finančním světě čerpat? Vyznáme se vůbec v široké nabídce finančních produktů, jejichž reklamu můžeme vídat v televizi, na plakátech a billboardech, které míjíme v projíždějící tramvaji spěchající ranní špičkou do práce? Víme, jaké záludnosti na nás mohou číhat ukryté v textech smluv? Počet e-shopů každým rokem raketově stoupá, jsme si např. vědomi práv, které uskutečněním nákupu máme?
Všechny výše vyřčené otázky a mnohé další patří do oboru finanční gramotnosti. Finanční gramotnost může pro někoho být hrozivě znějícím pojmem. V dnešním světě, kde jsou finance vždy až na prvním místě, nemáme jinou možnost, než se některým otázkám z oboru finanční gramotnosti věnovat.
Jedna ze záludností, kterou můžeme na smlouvě k úvěru objevit je zkratka p. a. nebo p. m. Běžný spotřebitel, kterého představujeme, může být zmaten. Zkratka p. a. (per annum) znamená úrok za rok, p. m. (per month) představuje úrok za měsíc. Optická záludnost spočívá ve výši jednotlivého úroku. Zatímco úrok p. a. může obvykle být 7,99 %, p. m. může být 1,9 %. Na první pohled se jeví p. m. výhodnější než p. a., ale opak je pravdou.
Příklad: Částka 100.000 Kč, p. a. 7,99% a p. m. 1,9%.
p. a. je ve výši 7.990 Kč, zatímco p. m. je ve výši 1.900 Kč. Tzn., že za rok (p. m.)zaplatíme 22.800 Kč oproti (p. a.) 7.990 Kč.
p. a. se většinou užívá pro hypotéky a spotřebitelské úvěry, zatímco p. m. pro kreditní karty.
Chceme-li si užívat pohody rodinného krbu ve vlastním bydlení, zcela určitě se při podpisu hypotéční smlouvy setkáme například s pojmem fixační doba, LTV či vinkulace. Fixační dobou je míněno časové období, po které je poskytnutý úvěr úročen sazbou sjednanou ve smlouvě bez ohledu na vývoj tržních úrokových sazeb. Po uplynutí této doby může dojít ke změně úrokové sazby.
Zkratka LTV (Loan to Value) nás informuje o poměru úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti. Např. LTV 95 znamená, že hypotéka je kryty z 95% hodnotou zastavené nemovitosti.
Zejména ve finančním světě platí dvojnásob rčení „Opatrnost nadevše!“. Proto se téměř každý hypotéční úvěr neobejde bez tzv. vinkulace. Jedná se o sjednané pojištění, které je vypláceno poskytovateli úvěru, nikoli majiteli nemovitosti. Poskytovatel úvěru se tak chrání před poškozením zastavené nemovitosti.
Unaveni z práce jedeme do našeho nového bytu přes celé město a míjíme jeden billboard za druhým, na nichž se to reklamou na různé půjčky, úvěry a spoření jen hemží. Přemýšlíme o pořízení nového vybavení bytu, ale je lepší si vzít úvěr nebo půjčku? Jaký je ale mezi nimi rozdíl?
Předmětem úvěru jsou jen finanční prostředky na rozdíl od půjčky, jejímž předmětem může být i něco jiného, např. vrtačka.
Po hodině strávené v dopravním prostředku a plně rozhodnuti si vzít úvěr na vybavení bytu přemýšlíme o tom, kdy se vlastně stane auto, které stojí před domem naším majetkem.
Jelikož byl vůz pořízen na leasing, což je de facto pronájem poskytnutý finančním ústavem. Stane se naším majetkem po zaplacení první mimořádné splátky (akontace) a všech splátek z celkové částky.
Obsáhnout všechny pojmy a termíny, které se ať přímo či nepřímo vážou k finanční gramotnosti, by vydalo na samostatnou knihu. Nicméně již v tuto chvíli jsou nám některé pojmy z této oblasti jasnější.
