Teletext představuje informační textovou službu, kterou je možno přijímat prostřednictvím televizoru, protože je šířena televizním signálem společně s audio-vizuálním vysíláním. K příjmu teletextu je zapotřebí mít televizor, který je vybaven funkcí pro příjem tohoto typu obsahu, tento formát ale není nijak nový a proto lze tvrdit, že valná většina televizních přijímačů tuto funkci má.
Co teletext nabízí
Obsahově teletext nabízí typicky témata jako jsou tuzemské a mezinárodní zpravodajství, informace ze sportu, o počasí atp. Na teletextu je ale možné nalézt i zájmová, tzv. hobby témata věnující se hudbě, turistice vaření atd. Nejčastěji bývá teletext vnímán jako zdroj informací o televizním programu, kdy kromě chronologického pořádku vysílaných pořadů nabízí také podrobnější informace k jednotlivým složkám vysílání.
Zpravodajský potenciál teletextu je poměrně vysoký, není sice plně srovnatelný s internetem, na kterém je řádově násobně víc informativních služeb a specializovaných stránek, přičemž teletextu se v jednotlivých televizních stanicích věnuje pouze úzká skupina pracovníků a jeho obsah tak není tak rychle a pravidelně aktualizován. Např. bývalý český ministerský předseda Miloš Zeman se ale opakovaně v několika rozhovorech vyjádřil v tom smyslu, že teletext používá jako téměř jediný pravidelný zdroj aktuálních informací.
Jaké je uživatelské prostředí
Grafické rozhraní ve kterém je teletext zobrazován je velmi jednoduché, ale pokud obrazovka nebývá přesycena reklamami, což je v případě tuzemských komerčních televizních stanic poměrně častý případ, slouží tato jednoduchost lepší orientaci v nabízeném obsahu. Jak z názvu vyplývá jedná se pouze o ryze textový obsah a grafika slouží pouze pro jeho organizaci a členění, případně bývají zobrazovány ilustrační animace, které ale mají spíše funkci etikety, než obrazové informace.
Jak se v teletextu orientovat a pohybovat
Obsah teletextu je strukturován po stránkách, kterých je teoreticky 999, zpravidla ale nebývají obsazeny všechny pozice (většinou např. nebývají obsazeny pozice dvou místné, tedy menší než 100) a naopak některé stránky jsou víceúrovňové, je jich obsah je členěn na více listů, které se pravidelně střídají a jsou označeny písmenem (např. 564A-564F).
Při vyvolání teletextu se zobrazí první stránka dané televizní stanice, určitý rozcestník, obdoba domovské stránky u internetu, kterou si ale narozdíl od té teletextové můžeme sami nadefinovat. Tato stránka bývá často umístěna na pozici 100, stejně jako tato, má i každá jiná stránka svou číselnou adresu, kterou lze kdykoliv zadat a tak stránku vyvolat. Je ovšem nutné zmínit, že vzhledem k tomu, že počet stránek je omezený, zůstává zde konkrétní obsah jen po určitou dobu a po té nenávratně mizí, přičemž není archivován.
Při zadání číselné adresy stránky začne teletext „listovat“, tedy procházet postupně čísla, dokud nenarazí na to zadané. Klíč k pochopení toho na které straně teletext toto listování začíná se mi nikdy nepodařilo objevit. Je možné, že toto listování běží kontinuálně na pozadí a teprve při zadání volby se objeví graficky a to od čísla, ve kterém se toto nekonečné listování právě nacházelo. Tento způsob vyvolávání stránek je poněkud zdlouhavý. I když se většinou jedná řádově pouze o desítky vteřin, v situaci kdy chceme navštívit více stránek je stálé listování únavné. Tento problém již ale neexistuje u digitálního vysílání, kdy k vyvolání stránky dochází s daleko menší prodlevou od zadání její adresy.
Teletext je tedy informační služba šířená s prostřednictvím televizního vysílání, zobrazovaná v jednoduchém grafickém rozhraní. Typickým obsahem jsou informace o televizním vysílání stanice, která teletext vysílá. Nabízí se srovnání s internetem, který ale teletext jako svého předchůdce v podstatě ve všech ohledech dalece překonává. Přesto lze říci, že např. zpravodajský potenciál teletextu není zanedbatelný a tento typ obsahu bývá na teletextu plnohodnotně zpracován (samozřejmě závisí na konkrétní televizní stanici).