Tak, jak tomu je v případě každého z široce rozšířených onemocnění, i s atopickým ekzémem je spojeno mnoho „zaručeně pravdivých“ pouček tradovaných mezi „zasvěcenci“, které na základě zkušeností známých jejich známých popisují, jak se nemoci zbavit i bez návštěvy lékařské ordinace. Samozřejmě zde nechceme snižovat význam konkrétních zkušeností. Atopický ekzém je však natolik nevyzpytatelným onemocněním, že se s ním skutečně příliš nevyplatí experimentovat. A právě proto bychom vás teď rádi seznámili omyly, pověrami a mýty, které, když přijde na atopický ekzém, bývají ke slyšení nejčastěji.
Pravděpodobně každý, kdo se již s touto nemocí reálně setkal potvrdí, že zde nemůžeme začít jinak než odmítnutím tvrzení, že nejlepším pomocníkem v boji s atopickým ekzémem je vepřové sádlo, případně legendární indulona. Nikoliv, naordinujete-li pacientovi tuto kůru, určitě mu v ničem nepomůže. Zároveň je však třeba uznat, že stav ekzému ani výrazně nezhorší. V tomto směru by se naopak každý měl vyhnout podobně rozšířené představě, že součástí léčby je příkládání lihových obkladů na postižená místa. Tímto způsobem totiž kůži úspěšně vysušíte, což je v našem případě nežádoucí!
Dalším z tvrzení, s nimiž se na „poučených“ místech můžeme často setkat je to, podle kterého by každý, kdo trpí atopickým ekzémem měl omezit svoji tělesnou aktivitu, a tedy se například vyhýbat i provozování sportu. Můžeme zde každého ujistit, že opět máme co dělat s pověrou. Sportovat ti, kdož trpí tímto ekzémem samozřejmě mohou po libosti. Jedinou výhradu zde lze vnést například vůči častým a intenzivním návštěvám bazénů s chemicky upravenou vodou (chlor se totiž řadí mezi látky se silně vysušujícím efektem na lidskou pokožku).
Od návštěv koupališť je jen krok k moři, jako zdroji dalšího nedorozumění. Vzhledem k tomu, že lidem trpícím ekzémy mohou prospívat návštěvy moře, můžeme se také setkat s názorem, že není nutno nikam jezdit, ale stačí si do vany před koupelí nasypat mořskou sůl. Jde o nedorozumění: návštěvy pobřežních oblastí mohou být vhodné zejména kvůli specifickému charakteru tamního klimatu. Ten však samotná mořská sůl nenahradí.
Pokud se s oblibou hovoří o mořské soli jako prostředku boje s atopickým ekzémem, nikoho asi příliš nepřekvapíme ani tím, že za podobným účelem pravidelně doporučují i koupele v nejrůznějších bylinných odvarech. Jejich pomyslnou královnou je potom obligátní koupel v heřmánku, neméně často se ale hovoří i o blahodárném účinku jehličí.
Zde již nevystačíme jen s příkrým odsudkem. Musíme zde spíše zdůraznit, že především záleží na tom, jak a v čem se koupete. Obecně totiž platí, klasické hodinové polehávání v horké vodě nemocnému neprospěje. Stejně tak je nevhodný i samotný heřmánek – opět jde totiž o látku, která kůži dále vysušuje. Rádi bychom proto každému doporučili, aby dříve než do koupelny postaví pytlík s bylinami a otočí kohoutkem teplé vody, raději navštívil svého kožního lékaře, který případně doporučí vhodný typ bylinné lázně. Nachází-li se tak například ekzém ve svém „klidovém stadiu“, mohou být užitečné čisté oleje bez zbytečných vůní, případně tzv. dezinfekční mýdla. V případě zhoršeného ekzému ale stejně tak může prospět koupel v černém čaji.
