Atopický ekzém patří mezi poměrně obávaná onemocnění nejenom díky svým nepříjemným příznakům ovlivňujícím celkovou kvalitu života nemocného, ale také proto, že za pomoci současné medicíny jej nejde úplně a navždy vyléčit. Klidu rodičů malých dětí, které tento ekzém postihuje nejčastěji, pak v neposlední řadě nepřidá ani skutečnost, že za atopický ekzém jsou zodopovědné i genetické predispozice. Prakticky to znamená například to, že v případě, kdy tímto onemocněním trpí oba rodiče, existuje pětasedmdesáti procentní pravděpodobnost, že se s ekzémem ve svém životě bude potýkat i jejich dítě. Není však důvod věšet hlavu: případný průběh a intenzitu ekzému lze totiž účinně ovlivnit prevencí.
Vzhledem k tomu, že problematika atopického ekzému je úzce spjata s otázkami alergií a imunitního systému obecně, zřejmě jen málokoho překvapí, první preventivní kroky spočívají zejména v nutnosti úpravy prostředí v němž se bude pacient pohybovat, ale stejně tak třeba i v přizpůsobení jeho jídelníčku.
Jinými slovy základem je pokud možno co nejpečlivější zamezení tomu, aby postižený přišel do styku s látkami, které rozvoj atopického syndromu podporují. Nejde zde o žádné plané volání po čistotě: zkušenosti ukazují, že onemocnění lze takto úplně předejít, pokud se na rizikové faktory zaměříme již v průběhu těhotenství.
Konkrétně tak ve vztahu k potravinám je na místě, aby se nastávající maminky po té, co se jejich těhotenství přehoupne do své druhé půle, snažily vyhýbat vejcím, rybám nebo ořechům, které představují vůbec nejrozšířenější zástupce alergenů v potravinách. Tuto ostražitost by si přitom měly ponechat i v době kojení.
Zdraví prospěšné co do prevence atopického ekzému je zde zároveň i kojení po co nejdelší období, tedy řekněme zhruba do šesti měsíců věku. Pokud to však není možné, lze se uchýlit k podávání mléčné výživy, v níž najdeme snížené množství alergenů. Ještě zde dodejme, že zhruba do konce prvního roku života dítěte se ze stejného důvodu doporučuje z jeho jídelníčku úplně vyřadit bílky.
Jakkoliv tyto úpravy výživy mohou sehrát významnou roli v prevenci ekzémů, ani ony bohužel nejsou všemocné. To se odráží například v tom, že doroste-li dítě dvou let, hlavní důraz je třeba klást spíše na eliminaci možných alergenů z okolního prostředí.
V prvé řadě se tak snažíme dítě nevystavovat prachu, a proto je v této fázi důležitě věnovat velkou pozornost údržbě domácnosti. Typicky se tak vyhýbáme různým žíněným matracím a samozřejmě peřinám, obecně se snažíme bytový textil bránit před roztoči. Stejně tak je rovněž důležité snažit se udržovat vlhkost v obytných místnostech pod úrovní padesáti procent.
Samozřejmě zde nejde jen o prostředí bytu, na riziko atopického ekzému bychom měli myslet i za jeho dveřmi: dítě by se tak vůbec nemělo stýkat se zvířaty, ale také zdržovat tam, kde je silně znečištěné ovzduší.
Na samotný závěr dodejme, že významné zdroje rizika, na něž bychom v prevenci ekzému měli myslet, se ve svém významu mění spolu s přibývajícím věkem. Podobně, jako se u školáků na aktuálním stavu atopického ekzému podepisuje vystavení stresovým situacím, ale i fyzickému vypětí, u dospívajících pacientů na sebe tuto roli berou s tímto obdobím spojené změny hormonálního charakteru.
