Ještě dříve než i člověk ochočil divokou kozu a podojil její mléko, mravenci v mraveništi dojili svůj zotročený hmyz. Už jste slyšeli o sladkém nektaru zvaném medovice, který tvoří až polovinu mravenčího jídelníčku? Je to lahodný nektar, který vylučují mšice ze svého zadečku. Medovice je bohatý zdroj cukrů a živin. No který mravenec by odolal takové sladkosti?
Mravenci svůj chov mšic však přivedli k dokonalosti. Nejenže mšicím neustále olizují zadeček, oni je dokonce chrání před ostatními predátory jako je například slunéčko sedmitečné tím, že v tomto boji neváhají vytasit svá ostrá kusadla! Dokonce tento svůj živý zdroj cukru přenášejí na místa, kde jsou šťavnaté rostlinky a měkké mladé lístky či pupeny. A s nástupem podzimu si jejich vajíčka přenáší i do útrob svého mraveniště, aby jim nové generace dojnic neumrzly! Bylo i zjištěno, že někdy ukousnou pro jistotu šicím křídla, to aby je náhodou nenapadlo uletět.
Mšice patří k nejčastějším chovným „domácím zvířatům“, ale mravenci si můžou také zotročit housenku, kterou společně přenášejí do mraveniště a ráno ji vynášejí zpět na „pastvu“. Také využívají výměšků mer, červců nebo puklic.
Takové zemědělství jaké provozují mravenci patří zajisté k ekologickému farmaření a prospěch z něho mají obě dvě strany. Tento oboustranně výhodný vztah se označuje jako mutualismus. Zajištěná medovice je zajisté v bio-kvalitě a nejedná se rozhodně o žádné troškaření. Za den vyloučí jedna mšice asi 0,5 mg medovice, v teplém počasí to může být až 8 mg. To může znamenat až 300 kg medovice na mraveniště za rok. To je už opravdu pěkná hromada cukru! A pokud jste mezi řádky dostali chuť na něco sladkého, tak tedy oslaďte si život jako ten mravenec!
