Území dnešní Černé Hory odjakživa tvořilo spojnici mezi Východem a Západem. Díky tomu je celá oblast zajímavá nejen z hlediska jejího přírodního bohatství, ale vedle hor, jezer a dlouhých pláží, láká také bohatou minulostí a tím, co ze vzdálených dob přečkalo dodnes. Podle údajů historiků je totiž Černohorská oblast osídlena více než 180 000 let (nejstarší dochované pozůstatky prvních pravěkých obyvatel oblasti pochází z naleziště v jeskyni Crvena Stijena), a dají se tak zde vystopovat mnohé vlivy ilyjských, helénských, římských, pravoslavných a islámských kultur.
Pokud se proto setkáte s osobou, která významně ohrnuje nos nad představou dovolené v Černé Hoře jenom proto, že je v nabídkách cestovních kanceláří o pár tisíc levnější než týdenní pobyty na Kanárských ostrovech, pak víte, že jste právě měli tu čest bud´ se snobem anebo s buranem. Pokud totiž byly černohorské břehy dost dobré pro Benátská knížata, Osmanské sultány nebo Franze Josefa, s největší pravděpodobností budou mít co nabídnout i vám.
Černá Hora leží mezi Chorvatskem a Albánií při jižním pobřeží Jadranu. Ze severovýchodu soused s Se Srbskem, ze severozápadu s Bosnou a Hercegovinou. Jde o rozlohou nevelký stát – jeho území pokrývá necelých 14 tisíc km2. Hlavním městem a zároveň místem, kde žije čtvrtina populace celé země, je Podgorica.
Tvar krajiny této malé země je velice různorodý. Horská pásma s nejvyššími vrcholy se v Černé hoře táhnou podél hranic s Albánií a Srbskem, na Jihu při pobřeží najdeme úzké planiny o délce maximálně několika kilometrů.
Přestože se obvykle ví o zdejších horách – jak oficiální zdroje, tak i nejrůznější cestovatelské weby zmiňují kouzlo Jadranu a na něj navázaných hor – jen málokdy se s nimi setkáme jako s dostatečným důvodem pro návštěvu země. Zpravidla se o místních pohořích píše jako o jakémsi doplňku černohorských pláží, kam se vykoupaní jedeme porozhlédnout, případně jako o vrcholcích, jejichž odrazy vidíme v teplém a čistém moři. Což je samozřejmě škoda, a zároveň to není úplně přesné. Horské masivy v Černé Hoře totiž na mnoha místech představují ty nejsyrovější terény v celé Evropě, a jsou tak dostatečně atraktivním cílem i pro čisté oddané turisty, kteří ve svých krosnách pro plavky nemají místo.
Jih země je v současnosti hlavním tahounem ekonomického růstu země zejména kvůli sílícímu turistickému ruchu spojenému s pobřežím, kde je velice příjemné klima zhruba od začátku května až do začátku listopadu. Celková rozloha černohorského pobřeží činí téměř tři sta kilometrů, přičemž čtvrtinu této délky zabírají pláže.
Celé pobřeží se obvykle dělí do čtyř částí: Bokakotorská riviéra, Budvanská riviéra, Barská riviéra a konečně nejjižnější Ulcinjská riviéra. Nejseverněji položená Bokakotorská riviéra je jedním z nejnavštěvovanějších a zároveň v minulosti pro obranu země nejdůležitějších částí Černé Hory. V okolí vysokých štítů pohoří Lovčen a Orien se zde daleko do pevniny zakusují zálivy Boky Kotorské, jež v očích mnoha turistů evokují některé z podob skandinávských fjordů akorát s tím rozdílem, že zde namísto lišejníků narazíte spíše na písečnou pláž nebo historické městečko. V nejužším místě má Boka Kotorská jenom asi tři sta metrů, což středověkým vládcům umožňovalo svérázný způsob její kontroly: na noc se jednoduše přehradila tlustým řetězem, který zabraňoval proplutí jakéhokoliv plavidla.
Budvanská riviéra získala svůj název podle centra celé oblasti, a v současné době mladými návštěvníky černohorského pobřeží zřejmě nejoblíbenějšího letoviska, kterým je Budva. Toto starobylé město se v letních měsících stane nevázaným centrem nočního života, kde bary, restaurace a diskotéky noc co noc téměř praskají ve švech.
Barská riviéra je kromě skutečnosti, že je z těchto čtyř částí pobřeží tou nejdelší, mimořádně zajímavá především pro milovníky historie, kteří zde mají mnoho příležitostí proto, aby se seznámili s pozůstatky turecké nadvlády, jíž byl tento kraj podroben v průběhu 16. století, a to rovnou na více než 400 let! Jižní Ulcinjská riviéra tento dojem državy Východu jenom podtrhuje – pro Ulcinj a okolí je tak typická jak znatelně větší koncentrace mešit, tak i obecně silnější duch islámu v ulicích města a mentalitě jeho obyvatelů.
