Jednou ze scenérií, které jsou pro Aljašku typické, a které během její návštěvy patří mezi ty nejčastěji fotografované, jsou obrazy, jimž vévodí strmě se tyčící tváře namodralých ledovců. Není se čemu divit. Jde o pohled, který vezme dech snad každému. Tři z deseti turisty nejnavštěvovanějších míst celého státu jsou právě ledovce. Rozhodně ale nejde o jediná místa, kde si lze ledovec na Aljašce prohlédnout.
Kromě nich jich zde lze totiž najít dalších sto tisíc. Před návštěvníkem, který se jim rozhodne zasvětit část své výpravy leží mnoho možností, jak se k nim dostat. Některé z ledovců je možné po americku navštívit bez problémů autem, stačí jenom sjet na správném exitu z dálnice (např. Worthingtonský ledovec, Mendenhallův ledovec, Portage apod.). Jiné je zase lepší navštívit lodí: lze se zúčastnit okružní plavby po některém z ledovcových národních parků (Glacier Bay, Kenai Fjords nebo Princ William Sound).
Kromě země a vody se lze k ledovcům přiblížit i ze vzduchu. Působí zde totiž několik kanceláří, které se specializují na letecké poznávací výlety, během kterých se můžete zůčastnit přeletů nad ledovými masivy jako jsou Sargent Ice Field nebo Harding Ice Field. Že jde o zážitek trochu jiného kalibru, než který přináší expedice automobilem snad ani nemusíme dodávat. Nejvíc ledovců pohromadě potom najdeme na území pohoří Alaska Range, ale také v pásmech kolem pobřeží, které však často nepatří mezi ty nejpřístupnější.
Rok od roku se zde totiž mění jejich podoba podle toho, co s nimi příroda nadělá. Mohutné proudy kamení, ledu a vody jsou totiž v pohybu prakticky neustále. Jde vlastně o základní princip, podle kterého ledovce vznikají: napadaný sníh se hromadí a dále formuje pod tlakem neproniknutelné vrstvy z ledu a kamení. Výsledný masiv potom odráží všechny barvy kromě modré .To je důvod, proč se zdá, že ledovce mají právě tuto barvu.
Sto tisíc medvědů
Kromě milovníků hor Aljašku také s oblibou navštěvují ti, které přece jenom více než skaliska zajímá živá příroda, přesněji to, co po více či méně odlehlých koutech této oblasti běhá. Někdy se proto uvádí, že Aljaška se od jiných míst na zeměkouli liší především v tom, že je rájem pro všechny vášnivé pozorovatele a fotografy divoké zvěře, který jinde nemá obdoby.
A nejspíš na tom také bude kus pravdy: vypisovat tady přesná čísla na Aljašce žijících druhů asi nemá příliš smysl. Pro představu akorát uveďme, že jenom medvědů, kteří když párkrát přeběhnou česko-slovenskou hranici, tak mají zaručenou reportáž v televizních novinách, je na Aljašce podle oficiálních odhadů mezi sto třiceti a sto padesáti tisíci!Podobné je to s losy, a sobů na Aljašce žije necelý milion.
Samozřejmě nejde o jediné druhy, jejichž život v často prakticky nezměněném přirozeném prostředí může člověk během své návštěvy sledovat. Kromě dvanácti druhů velké zvěře, které jinde než na Aljašce ve Spojených státech nežijí, jsou také významnými „centry“ života zvířat také pásma kolem pobřeží a poděl řek.
Tyto místa jsou častým útočištěm velkých kolonií jednotlivých druhů ptáků, hus i labutí. Někteří z těchto ptáků se na Aljašku vracejí poté, na svých cestách urazily mnohdy více než dvacet tisíc mil. Cestovatelé, kteří již měli to štěstí vidět jarní přesuny a manévry ptactva na pobřeží, tento pohled rádi označují za jeden z nejpůsobivějších, jakých dosud byli svědky.
Často se také uvádí, že Aljaška je ideálním místem, kam zajet za tehdy, pokud chcete vidět americký národní symbol v živé podobě – orla amerického. Tok řeky Chilkat blízko Haines je pro takový podnik ideálním místem, jde totiž o domov více než tří tisíc těchto orlů. Ti zde nachází dobrý zdroj obživy: lososy.
Milion tuleňů
Vedle mnoha druhů ptáků je pobřeží Aljašky vyhlášené také různorodými podobami, kterých zde nabývá život v moři. Jde o například o největší kolonii tuleňů na světě, která čítá více než milion členů, a jejíž kolorit lze blíže poznat na Pribilovových ostrovech, kde se rozkládá. Mimo tuleňů, mrožů a lvounů je možné během plaveb kolem Aljašky také narazit a velryby, těch se zde dosud podařilo identifikovat na šestnáct druhů. To je také důvodem, proč v poslední době stále více majitelů lodí vychází vstříc přáním návštěvníků Aljašky, a pořádá zvláštní výjezdy, jejichž cílem je právě pozorování velryb.
Protože možností, jak na vlastní kůži zažít některou z tváří Aljašské divočiny je mnoho, doporučujeme si před samotnou cestou zjistit místa výskytu druhů, která byste právě vy rádi viděli, a to i přesto, že taková rada může znít příliš pedanticky na to, že se chystáte do nemilosrdné divočiny. Jinak se totiž snadno může stát, že zbytečně přijdete z výpravy pouze plní vzteku na prolhané prospekty s jejich barevnými fotografiemi dozajista vyretušovaných losů a jiné havěti. Někteří savci nebo ptáci totiž ze svých úkrytů vycházejí bud´za rozbřesku, anebo naopak až na večer.
Pochopitelně také nestačí chodit s chlebníkem napěchovaným řízky půl kilometru od parkoviště: první zásadou toho, koho zajímá život obyvatelů lesa i pobřeží je nedělat kravál, a mít oči na stopkách.
Šedesát tisíc vandráků za rok
Velký kus místa, který Aljaška zabírá v dějinách Ameriky, ale i v myslích jejích obyvatelů, je spojený s obrazem rozervaného dobrodruha. Člověka, který se jednou provždy rozhodl, že už jednoduše nemůže dál otravovat svůj život pobýváním ve městě s jeho všudypřítomným odérem průmyslu a maloměšťácké morálky. Právě takoví lidé totiž často odcházeli hledat své štěstí na Aljašku, a dělají to tak i dnes. Jejich životní příběhy k nám v současnosti promlouvají také z toho, co po jejich nositelích na Aljašce zůstalo dodnes.
Máme přitom na mysli zejména opuštěná důlní města. Během jednoho jediného roku 1897 se například jenom na Klondike vydalo přes šedesát tisíc dobrodruhů, kteří táhli na sever vedeni vidinou zlata, které tam na ně v zemi čeká. Místa, kde pak došel naplnění jejich sen dnes můžete navštívit také, akorát nejspíš nebudete tím, kdo na tom zbohatne. Legendární stezka vedoucí průsmykem Chilkoot, města Skagway nebo Dawson jsou těmi pravými místy pro zlatokopeckou cestu časem. Klondike ale v žádném případě nebyl jedinou oblastí, kam mířily odhodlané kroky dobrodruhů a ztroskotanců různého střihu. Za hledáním zlata vyráželi také například do Juneau, Nome nebo Firbanks, což jsou města, které jako živoucí připomínku této neklidné epochy americké historie můžete během své cesty navštívit i vy.
