Istanbul bude navždy patřit mezi největší města světa. Nemluvíme teď o počtech obyvatel ani zastavěné ploše, nýbrž spíše o tom, co toto město v minulosti (a vlastně i dnes) znamenalo pro lidské dějiny. Vědomí věčnosti tohoto města je navíc prvním a zároveň nejsilnějším pocitem, který si z návštěvy Istanbulu odnesete. Může na vás ale vlastně toto místo vůbec zapůsobit jinak? Dá se zde zapomenout na to, že Istanbul představoval hlavní stan slovutné Byzantské říše, která trvala tisíc let, aby ji potom na dalších pět set vystřídala nadvláda neméně mocných Otmanských sultánů?Je proto možná trochu paradoxní, že Istanbul dnes není hlavním městem Turecka. Samozřejmě ale stále zůstává neoficiálním centrem země.
Úkol krátce představit zdejší významná místa, která je i během sebekratšího pobytu ve městě nutno navštívit, není z nejlehčích. I ti „zkušenější“, kteří již v Istanbulu měli to štěstí strávit alespoň několik let, vám obvykle po delším zamyšlení odvětí, že to chce přinejmenším tři dny na to, aby to naprosto nejzákladnější prošel člověk který již před příjezdem do města pročetl alespoň dva podrobné bedekry o Istanbulu a jeho okolí. Pokud jsme se proto rozhodli zmínit o pouze třech naprosto nejvěhlasnějších místech, neberte to jako dostačující výčet pro základní okruh po Istanbulu. Jde skutečně jenom o ta nejproslulejší místa v Istanbulu, za jejichž opomenutí by vám sultán dozajista osobně setnul hlavu. Haghia Sophia, Modrá mešita Sultána Ahmeda a Palác Topkapi.
Haghia Sophia je možná tou vůbec nejpůsobivější stavbou v celém Istanbulu. Jde původně o rozsáhlý chrám vysvěcený císařem Justiniánem na druhý svátek vánoční roku 537, jež byl roku 1453 vyhlášen za mešitu. Od roku 1934 potom Haghia Sophia funguje jako muzeum
Její celosvětový věhlas přitom spočívá zejména v opravdu monumentálně pojatém dómu, jehož obovské rozměry přirozeně podtrhují čistotu jejích byzantských tvarů. Právě tato kombinace z Haghia Sophia udělala nejslavnější připomínku byzantské architektury,na světě, a tak i kultovní místo pro několik generací eropských turistů.
Podobně i Mešita Sultána Ahmeda patří k několika málo klasickým symbolům Istanbulu- s jejími kaskádovitě vytvarovanými kopulemi, spolu se štíhlými těly minaretů směřujícími přímo do nebes se již dozajista alespoň jednou setkali.
Stavba mešity započala roku 1609 pod dohledem přísného oka sultána Ahmeda Khana I., který totuto stavbou sledoval jediný cíl – co do své krásy, pompéznosti a majestátu měla mešita nesoucí jeho jméno daleko překonat v té době nejslavnější stavbu ve městě: „Justiniánovu“ Haghia Sophia. Trvalo deset let, než stavba konečně byla dokončena, a výsledek vynaloženému úsilí nakonec skutečně odpovídal. Interiéru Ahmedovy mešity vevodil obrovský dóm podpíraný čtyřmi hlavními sloupy, světlo do mešity propouštěla bohatě zdobená vitrážová okna.
Mešita dodnes slouží svému původnímu účelu – stovky muslimů se zde schází za každodenní modlitbou, a nezavírají přitom dveře ani turistům jakéhokoliv vyznání. Mají jen jedinou podmínku, a to aby byl člověk slušně oblečen, nejsou zde zvědaví na žádné plážové playboye. Každý návštěvník tak hned u vstupu dostane speciální pantofle, a pokrývku hlavy a ramen.
Posledním z míst, na něž bychom zde rádi upozornili je palác Topkapi, který po čtyři sta let (1465 – 1853) sloužil jako hlavní rezidence Otmanských sultánů. Šlo o místo státnických schůzek na nejvyšší úrovni, stejně místo odpočinku sultána a celé jeho rodiny. V současnosti slouží jako jedna z turisty vůbec nejvyhledávanějších památek ve městě. Stavbu paláce zahájil roku 1459 sultán Mehmed II., který také stál za dobytím tehdy ještě byzantské Konstantinopole, krátce po jeho odkončení zde přitom žilo na čtyři tisíce lidí!
Po pádu Otmanské říše byl palác převeden pod správu turecké vlády, a již od roku 1924 funguje jako muzeum imperiálního období, přičemž větší část jeho nejzajímavějších částí je dnes volně přístupná veřejnosti.
