Zebru zná každé malé dítě, ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč je vlastně pruhovaná? „Pruhovaných teorií“ je spousta a navzájem se liší. My Vás dnes obeznámíme pouze s těmi nejznámějšími teoriemi a Vy tak dostanete typ na „víkendovou“ úvahu. Která teorie u Vás zvítězí jako ta pravdivá?
Než začneme probírat teorie o zebřím pruhování, bylo by nasnadě znát pár faktů o tomhle zajímavém zvířeti, které rozhodně není jen „pruhovaný kůň z Afriky“. Určitě se dozvíte mnoho nového, některé věci byste totiž do zebry opravdu neřekli.
Co jste určitě nevěděli je to, že zebra dokáže vyvinout rychlost až šedesát kilometrů v hodině. Přimět ji k tomu dokáže dravec, ale i hra, kdy se zebry navzájem škádlí. Jestliže se bojíte střetu zebry s dravcem, není důvod. V mnoha případech se totiž zebra dokáže ubránit, má velmi silná kopyta, kterých se může zaleknout třeba i gepard. Na druhou stranu – ve valné většině případů neujde zebra „degustačnímu“ kousnutí. Každoročně samice porodí jedno mládě, které se, pokud nezahyne, dožije věku okolo dvaceti let. Výška zebry odpovídá výšce průměrného poníka, což je 120-140 centimetrů. Váha samice je okolo 320 kilogramů, narostlý samec může vážit i přes 400. Další oblast, ve které zebra vyniká, je chytrost. Ve volné přírodě se totiž velice ráda zdržuje v blízkosti pštrosů, kteří mají výborný zrak, pakoňů s vynikajícím čichem a antilopami s dobrým sluchem. Samy zebry totiž nemají nijak ohromující zrak, zato jejich sluch je na vysoké úrovni.
Proužky kam se podíváš
V žádném stádě nikdy nenajdete dva jedince se stejným pruhováním. Každá zebra má pruhy jiné šířky, délky, liší se barva i to, jak hustě jsou po těle rozesety.
Jak je uvedeno výše, dvě stejně pruhované zebry zkrátka nejsou. Pokud si pečlivě prohlédnete tvar pruhů, zjistíte, že ani příslušníci stejného druhu pruhy stejné nemají. Zajímavostí je, že zebry si jsou schopny zapamatovat druh pruhování jejich kamarádů ze stáda. Je to z toho důvodu, že zebry si navzájem pomáhají – čistí si místa, kam si samy nedosáhnou. Už malé hříbě se musí naučit rozeznat proužkování svojí matky.
- Pruhování je stejné jako otisky prstů – totožné neexistují.
Teorie
Dlouhou dobu se myslelo, že zebří pruhování je důsledkem přizpůsobení se životu v prostředí, kde se střídá světlo a stín. Ale vzhledem k tomu, že stáda zeber se zdržují v savanách v otevřené krajině, je tato teorie poněkud „mimo mísu“. Zajímavou teorií je i ta, které hovoří o jevu typickém pro africké savany – tetelení vzduchu. Zebří proužky v kombinaci s tímto jevem totiž vytvářejí optický klam, díky kterému stádo zeber vypadá jako by bylo jednolitý celek. Tato skutečnost může odradit predátory, protože i samotného jedince jeho pruhování při tetelení vzduchu rozšiřuje a on pak vypadá o hodně větší, než ve skutečnosti je. Zebří proužky mají i další vychytávku – na hřbetě se rozbíhají, různě se větví a zvíře jakoby „dělí“ na dvě poloviny. Další teorie hovoří o tom, že pruhy slouží i jako identifikační znak. Jak je napsáno v odstavci výše, i čerstvě narozené hříbě má schopnost zapamatovat si matčino pruhování. Pokud se ve stádě vyskytne zebra se zvláštním či nezvyklým pruhováním, ostatní zebry ji přehlížejí nebo se ji snaží odehnat. Když jsou od sebe zebry vzdáleny trochu víc, pomůže výraznost pruhování – zebry se lépe a rychleji zorientují a v případě nebezpečí se shluknou do stáda. Trochu kuriózní teorií je ta, která dává do souvislosti s proužkováním mouchy Tse-tse. Je totiž pravdou, že afričtí domorodci natírají na svůj dobytek barvu do pruhů. Pozoruje se, že v místech tmavšího pruhování mouchy usedají častěji, než v místech světlejších pruhů. Je možné, že mouchy neumí rozeznat pruhované zvíře.
